autor posilovny psychiky

Kristian Zen

FOTO-UVOLŇOVÁNÍ-ZVUKEM-compressor
20150722_121455-compressor_edited_edited
Já fotka-min_edited
20150719_133138-compressor_edited
Optimized-20160824_184305
Edited Image 2015-2-27-18:4:1
20160901_111243-compressor
20160902_111956-compressor

&

• O mě •

Nejsem vystudovaný psychoterapeut ani akreditovaný kouč a mám se stále hodně co učit. Věnuji se aktivně těmto “řemeslům”, stejně jako může člověk vyrábět nábytek a nevystudovat tesařinu. Baví-li nás daná činnost, děláme jí, zajímáme se o ní, trénujeme jí a přirozeně nabíráme zkušenosti a zlepšujeme se v ní. Každý může dokázat cokoliv, pokud na tom bude znovu pracovat a nevzdávat se. Praxe je základ a pokorné je vědět, že studium, je nekončící. Věnovat se terapii a pomáhat lidem jsem chtěl již v 18 letech, kdy jsem lepil po městě letáky s nabídkou pomoci a hovořil jsem s lidmi o jejich problémech. Však cesta mě navedla na filmové studium a po skončení vysoké školy a zkušenostech s edukativními institucemi jsem zhodnotil, že psychologie je stále mou oblastí zájmu a je možné a efektivnější, jí studovat svou cestou. Tedy jsem se začal učit psychologii po svém, pojil jsem jí s praxí a od roku 2015 jsem začal dělat workshopy pro přátelé a začal jednat s lidmi způsobem, že setkání začala nabývat osobitou psychoterapeutickou podobu. Četl jsem knihy, učil se sledováním práce lidí z oboru a okrajově se vzdělával různými kurzy (Všímavost, Improvizační kurzy, Nenásilná komunikace, Radikální upřímnost, meditace atd). Velkým přínosem, pro mě byla práce s psychadelickými látkami, však největší školou je pro mě každodenní přítomnost a to co přináší. Mezilidské vztahy, vztahy s těmi nejbližšími, se sebou samým a například 8-letý intimní vztah se ženou, je škola k nezaplacení a za vše děkuji.

Změnil se mi život, když jsem začal čelit svým strachům a to dělám stále. Dovedlo mě to k mnoha oslabujícím vzorcům a limitům myšlení, přejatých již od dětství. Od rodičů, ze školy, společnosti, médií atd. Začal jsem kultivovat svou mysl, zpracovávat těžké situace minulosti, projevovat city, upřímně komunikovat, riskovat odmítnutí, více tvořit, důvěřovat si a hledat v konfliktech sebe-reflexi. Začal jsem se dostávat ke své přirozené síle, přinášející, sponntánost, vnitřní klid a hravost, a paradoxně je má cesta na nějaké úrovni čím dál těžší. Zároveň už vím kdo jsem, kam jdu a jaký mám záměr. (paradox ovšem :D) Posilovna psychiky je prostor, kde mají lidé podporu zjistit, jaké činy potřebují udělat, mají možnost projevit se ve své komplexnosti a najít v sobě a rozvíjet, své přirozené nástroje vnitřní opory, mysli a těla.

Esencí mé metody, je čelit strachu z odmítnutí a dát péči, prostor a vedení té části v nás, která byla, je a bude, vždy dítětem nebo dá se říci, tím zatím, "minimálně ovlivněným člověkem."
Z psychoterapeutických směrů, je mi zcela nejbližsí
 Gestalt terapie, ze které jsem začal přirozeně vycházet ještě dříve, než jsem se o ní dozvěděl.

V posilovně psychiky, je zásadním pilířem dostat se spolu s klientem do prožívání reality, jak vnímají děti. Tak se dostáváme rychle k jádru problému, které se v drtivé většině případů, zrodily v dětství. Těžké zkušenosti, necitlivá komunikace, absence zdravého vedení, se hned projeví ve způsobu, jak člověk reaguje na výzvy, otázky - a objeví se ta citlivá, malá bytost, která  nevědomě přejala vzorce myšlení a chování, které bolí a oslabují. Ta část nás, která potřebuje péči a prostor, protože nese atributy opravdového štěstí, vycházející z tady a teď.
Důležitou součástí posilovny psychiky, je tedy práce s vnitřním dítětem, práce s rodiči, práce s vzorci myšlení a chování, které dítě přejalo. Zpětně se stavíme za své vnitřní dítě, uvolňujeme staré emoce, vymezujeme si hranice, dáváme najevo své potřeby, truchlíme, hledáme pochopení, posilující přesvědčení a překonáváme přejaté limity. Děláme si z mysli toho nejlepšího parťáka - vnitřní hlas, který nás miluje, ukliďňuje, podporuje a baví. Jedna z důležitých technik, je třeba "reklamace lásky", která spočívá v improvizovaných a jde-li to i reálných konfrontací s rodičem, či člověkem, s kterým máme těžké vzpomínky. Dostáváme se k vnitřním oslabeným částem a zpětně si nastavujeme hranice, uvolňujeme emoce za to dítě v nás, kterému se to před lety stalo. Je to většinou těžký, ale dost úlevný proces, který se pak stává jedním z milníků v životě člověka a s kterým přichází mnoho odpuštění a síly. Též je esenciální, hledat cestu k přírodě, Zemi, tělu a přítomnosti.